Hovoří spolu jednou tři duchovní – katolický kněz, imám a rabín – jaký největší zázrak ve svém životě zažili.
Katolický kněz:
– Jednou jsem šel na jakousi samotu zaopatřovat, když tu najednou se přihnala bouřka, ale opravdu strašná bouřka; lilo jak z konve, blesk za bleskem, vichr, no hrůza. Opravdu jsem měl strach, že nedojdu. A tak jsem se začal modlit: Ó Bože, ty víš, že konám službu Tobě, tak mi pomoz, ať dojdu k tomu umírajícímu a připravím jej na setkání s tebou. A najednou – zázrak! Všude kolem mě zuří bouře, a nade mnou čistá modrá obloha…
Imám:
– To nic není. To já takhle jednou jedu do Mekky na pouť, když se přižene písečná bouře, a to je na poušti naprostá katastrofa. Tak padnu tváří k zemi a modlím se: Ó Alláhu, tvůj prorok Mohamed nám přikázal putovat do Mekky, a teď tu mám bídně zahynout? A najednou – zázrak! Všude kolem mě písečná bouře, a v dosahu mého velblouda se nehne ani zrnko písku…
Rabín:
– No, to já si takhle jednou v sobotu jdu svých tisíc kroků do synagogy, a najednou vidím, že na zemi leží pětistovka. Co teď? Je sabbat, já ji nesmím zvednout, ani se nesmím dotknout peněz, co teď? Tak se začnu modlit: Ó Bože, tys ustanovil sabbat pro syny Izraele, pomoz mi jej zachovat! A najednou – zázrak! Všude kolem mě sobota, a já mám čtvrtek…
x x x x x x x
– Pane doktore, jak dopadla moje operace? – Ale já nejsem doktor, já jsem svatý Petr!
x x x x x x x
Za rabínem přijde mladý Karpeles a ptá se: “Rabbi, mám se oženit?”
“A chceš se ženit?”
“No, nechci.”
“Tak se nežeň.”
“Ale tatík má pro mě lákavou partii.”
“Tak se ožeň.”
“Ale nemá dobrou pověst”
“Tak se nežeň.”
“Ale je moc hezká.”
“Tak se ožeň.”
“Ale její rodina měla pletky s kriminálem.”
“Tak se nežeň.”
“Ale dají jí velké věno.”
“Tak se ožeň.”
“Když já, rabbi, nevím.”
“Tak víš co? Nech se pokřtít.”
“A proč, rabbi? Pomůže to?”
“No hlavně budeš chodit otravovat faráře, a ne mě.”
