Svatá Anežka Česká byla jako dcera českého krále Přemysla Otakara I. předurčena k tomu se stát prostředkem sňatkové politiky svého otce. Po několika neúspěších a především po Přemyslově smrti se však její život ubírá zcela jiným směrem. Pod vlivem učení svatého Františka z Assisi se vzdává světské moci a bohatství a veškeré své úsilí směřuje k obecnému dobru. Vstupuje do do řádu sv. Kláry, zakládá špitál Na Františku, řeholní řád a klášter, kde je nejprve abatyší a později jen starší sestrou. Energická řeholnice byla zbožnou následovnicí františkánského ideálu i moudrou rádkyní své královské rodiny. Snažila o osobní ryzí svatost a pokoru spojenou s láskou k spolusestrám, chudým a opuštěným. Z Anežčiných legend víme o její dobročinnosti, milosrdenství a umění diplomacie. Po naplněném životě umírá ve svém klášteře Na Františku v Praze 2. března 1282.
Zcela specifickou kapitolou je pak ovšem boj o její svatořečení. Přestože první pokusy proběhly už ve 14. století, ke kanonizaci došlo až o šest století později 12. listopadu 1989 kdzji kanonizoval papež Jan Pavel II. a naše svatá Přemyslovna je po právu spojována s pádem totalitního režimu 17. listopadu téhož roku v Československu.
